Hračka

Hračky patří k dětství od nepaměti. Všude, kde žil člověk s dětmi, vznikaly hračky.
Přestože se současná doba v mnohém liší od té před dávnými lety, hračky měly
v lidském životě vždy své zásadní místo. V mnohém si byly a jsou navzájem podobné.
Odrážejí obraz své doby a zrcadlí vztah k dětství v té které kultuře. Opravilová (1988)
dodává, že hračka je cenným statkem každé společnosti i každého národa. Hračka je
materiálem, který hru rozvíjí i ovlivňuje. Je prostředkem, který vyplňuje dobu, kdy
matka nemůže být z praktických důvodů s dítětem.

Historie hračky

Dle Polákové (2006) jsou za první hračky považovány nálezy z období starověkého
Egypta. Tehdejší děti tak měly možnost hrát si například s míčem z papyru, hliněnými
figurkami, dřevěným koníčkem či dřevěným krokodýlem. Staří Řekové rozdělovali
hračky na chlapecké a dívčí. Chlapcům obyčejně ke hře sloužily figurky vojáků, koníků či
pracovních nástrojů. Děvčata ke svým hrám využívala panenky, všech různých tvarů,
velikostí, zhotovené z nejrůznějšího materiálu. Typologii středověkých hraček shrnul
Jan Ámos Komenský ve svém díle Svět v obrazech. Hračky vyzdvihuje jako velmi
významný a důležitý prostředek výchovy. V této době byly u dětí v oblibě vojenské
hračky.
Jak je již uvedeno v kapitole o hře, v 18. století se mění pohled na dětství. Z tohoto
důvodu prudce vzrostl zájem o hračky. Úkolem hraček bylo nejenom poučovat, ale
především poskytovat dětem zábavu. Neopomenutá nezůstala ani didaktická funkce
hračky. Pro děti předškolního věku byl vytvořen speciální soubor hraček, tzv. Fröblovy
dárky, jehož účelem byl rozvoj manuální zručnosti a duševního rozhledu. Díky velkému
rozmachu průmyslu vznikají hračky mechanické.
Ve 20. století dochází ke změnám v životním stylu lidí. Svět se stává světem uměle
vytvořeným, ve kterém ubývá kontaktu člověka s přírodou. Proto se od hraček
vyžaduje, aby alespoň částečně zprostředkovaly informace a zážitky z přírodního
prostředí.
V 2. polovině 20. století je hračka vnímána jako spotřební zboží. Rodí se nový typ
hraček, hračky z plastických hmot. Mechanické hračky nahrazují modely s elektrickým
pohonem.
Počátky 90. let otvírají cestu dovozu hraček ze zahraničí. Za moderní, oblíbené a velmi
žádané jsou považováni mončičáci, barbíny, filmové pohádkové postavy, nejrůznější
sběratelské kolekce, digitální a počítačové hry.

Význam a funkce hračky

V odborných publikacích nalézáme nejrůznější klasifikace funkce hračky. Za zmínku
jistě stojí sociální, estetická či didaktická funkce hračky, o kterých se zmíním níže.
Podle Elmanové (1964) má hračka velký význam pro tělesný a duševní vývoj dítěte.
Rozvíjí jeho smysly, paměť, fantazii, myšlení, tvořivost i pozornost. Je velmi důležitá pro
rozvoj řeči. Obohacuje jeho city a podílí se na utváření povahy. Prostřednictvím hračky
si dítě vytváří vztah k vrstevníkům i k okolnímu světu. Elmanová (1964) ještě doplňuje,
že hračka je součástí rozvoje kladných povahových vlastností.
Podle Polákové (2006) není pravidlem, že každá hračka musí být dobrá. Dobrá hračka
by měla odpovídat věku dítěte, jeho charakteru, tělesné i duševní vyspělosti a
v neposlední řadě také cílům výchovy a potřebám hry.
Různorodost, možnost napodobovat činnosti dospělých a podpora uplatnění dětské
fantazie v co možná největší míře, považují Mišurcová, Fišer, Fixl (1980) za hlavní
požadavky dobré hračky.
Elmanová (1964) konstatuje, že nejcennější hračky jsou ty, které si dítě vyrobí samo,
popřípadě ty, které se vyskytují v jeho bezprostředním okolí. Jedná se například o
nejrůznější kamínky, větvičky, knoflíky, krabičky, kaštany, žaludy a podobně.
Neopomenutelné by nemělo být ani množství hraček. Spousta dětí má daleko více
hraček než doopravdy potřebuje.
Špaňhelová (2004) uvádí, že pokud má dítě mnoho hraček, přebíhá od jedné ke druhé,
nejsou mu vzácné a přestává si s nimi hrát. Naopak malé množství hraček nemusí
umožnit dítěti volně a dostatečně se rozvíjet.
Soudobý trend nakupování hraček spočívá v tom, že rodiče sami sobě vynahrazují
množství hraček, které oni neměli. Poláková (2006) uvádí, že moderní hračky se stávají
společenskou prestiží. Rodiče se předhánějí v tom, čí dítě má více drahých hraček.
Dle Gregory (2007) není důležité, kolik hraček dítě má. Upřednostňuje jen některé a
ostatní ho zajímají jen okrajově. Rozvoj osobnosti není dán počtem hraček, ale dobou,
kterou mu rodiče věnují, jak moc a jak často si s ním hrají.

Klasifikace hraček

Většina odborníků zabývající se hračkami se ve svých publikacích shoduje, že základní
seznam hraček z různých kulturních dob se zásadně nezměnil. Navzájem si jsou tyto
hračky v mnohém podobné s těmi současnými. Příkladem by mohl být míč, auta,
panenky, vláčky apod. Odlišují se především ve výtvarném provedení a v hodnotě
použitých materiálů.
Stejně jako dělení her, tak i klasifikace hraček není zcela jednotná a ucelená. Ve své
práci uvádím takovou klasifikaci hraček, která se objevovala nejčastěji a na které se
autoři víceméně shodují.
Borecký (1982) navrhuje klasifikovat hračky podle jejich obsahu, tvaru, doby a místa
vzniku, použitých materiálů, estetické hodnoty a pedagogického významu.
Hračky můžeme dále rozlišovat podle původu na průmyslové, amatérské, lidové a
umělecké.
Současným trendem je dělení hraček podle pohlaví, pro které jsou určené:
 dívčí hračky (panenky, nádobíčko, kočárek…)
 chlapecké hračky (různé dopravní prostředky, stavebnice, vojenské figurky
apod.)
Elmanová (1964) však takové dělení hraček odmítá. Tvrdí, že děti se zajímají o všechno.
Pokud si chlapec hraje s dívčí hračkou, není namístě mu v této hře bránit. Stejně tak
není vhodné odsuzovat hru děvčete například s auty.
Současná doba upřednostňuje univerzálnější nasazení obou pohlaví, z toho důvodu
není povinnost striktně dělit hračky na chlapecké a dívčí.
Podle materiálu, ze kterého jsou hračky vyrobené, se setkáváme s hračkami
plastovými, kovovými, dřevěnými, koženými, hadrovými, papírovými, keramickými,
gumovými apod.

Řada odborníků rozděluje hračky podle věku dětí:
(uvádím dělení hraček podle věku záměrné pouze do předškolního věku, protože moje
práce se zabývá právě dětmi v předškolním věku)

Hračky kojenců

Je typické, že kojenec si hraje s každou hračkou
víceméně stejně. Specifickými hračkami pro toto období jsou různá
chrastítka, kroužky, kostky, či hračky na kolečkách. Nejvhodnějším
materiálem pro tyto děti jsou plastické hmoty nebo dřevo, protože se
dají snadno omýt.

Hračky batolat

 V tomto věku jsou nejvhodnějšími a nejoblíbenějšími
hračkami kostky, nejrůznější jednoduché vkládačky a skládačky, míč,
houpací kůň, panenky, auta, zvířátka apod.

Hračky dětí předškolního věku

Dítě v předškolním věku pozoruje, prožívá, napodobuje činnosti dospělých, ale také přechází k tvoření.
K tomu potřebuje nejrůznější hračky. Nejlépe vyhovují takové, které
jsou variabilní a dítě je svou fantazií a technickou dovedností zvládne.
Jak uvádí Elmanová (1964) dítě v předškolním věku získává mnoho
zkušeností, všude objevuje nové věci. Je zcela přirozené, že se hodně a
často ptá. Jeho otázky nám prozrazují, jaké jsou jeho zájmy a nakolik
jsou rozvinuty jeho rozumové schopnosti. Na každé jeho „proč“ bychom
měli odpovědět a tím uspokojit jeho touhu po poznání.
Špaňhelová (2004) uvádí hračky, které jsou nepostradatelné v životě předškolního
dítěte. Chybět by rozhodně neměl míč, plyšová hračka, dřevěné kostky, dřevěné stavebnice, skládačky,
puzzle, pexeso, Lego, panenka, auto, knížky apod.
Poláková (2006) ještě doplňuje, že chybět by rozhodně nemělo loutkové divadlo,
domino, hlavolamy, křížovky, švihadlo, tabule a křídy, vystřihovánky z papíru, hudební
nástroje či mechanické hračky.

Duplinský (1993) uvádí klasifikaci hraček dle jejich funkce:

 Hračky, které plní estetickou funkci – Hračka by měla být taková, aby se díky ní
dítě učilo vnímat krásu. Oblíbenost hračky je často závislá na její barvě a tvaru.
Dítě zajímá vše, co se leskne a blyští. Dítě často neprojevuje zájem o hračku,
která je rozbitá nebo špinavá.
 Hračky, plnící sociální funkci – je velmi zajímavé, že dítě si ke své hračce vytváří
takový vztah, jaký je zrcadlem jeho vztahu k osobě, která mu ji darovala. Čím
kladnější je vztah dítěte k této osobě, tím hlubší vztah si k hračce vytváří.
 Hračky, které plní výchovnou funkci – výchovný obsah hračky je naplňován,
jestliže má hračka pro dítě podnětný a vývojový smysl. Jestliže mu přináší
radost, přispívá-li k tělesnému i duševnímu rozvoji, pomáhá-li k tvořivému dílu
nebo ho naučí něčemu novému. Pokud nedopřejeme dítěti, aby si mohlo hrát
svobodně a volně, vytrácí se motiv ke hře. Jestliže dítě nedostane vhodnou
hračku v pravý čas, hrozí negativní poškození jeho vývoje.

Tradiční hračky

Dle Opravilové (1988) jsou za tradiční hračky považovány takové hračky, které jsou
prověřené životní zkušeností mnoha generací. Nacházíme je v různých variantách ve
všech dobách a kulturách a víceméně nemění svoji podobu. Jejich kouzlo, prostý půvab
i funkčnost oceňují děti dnes stejně tak jako kdysi. Hračky v sobě odráží obraz své
doby, byly a jsou výchovným prostředkem ověřeným zkušeností věků a nerozlučným
přívlastkem dětství a lidské kultury.
„U nás mají tradiční hračky vesměs vysokou kulturní úroveň, vtip, fantazii, vkusné
výtvarné zpracování, cit pro volbu přírodního materiálu i estetickou působivost. Nechybí
jim ani porozumění pro psychiku dítěte.“ Opravilová (1988)

Tradiční hračky často slouží jako předloha hračkám současným. Například klasické
skládačky dnes známe pod označením puzzle. Přestože tradiční hračky nemusí působit
tak přitažlivě jako hračky současné, jejich smysl zůstává stále stejný.
Opravilová (1988) uvádí tradiční hračky, které jsou současnými dětmi stále velmi často
vyhledávané a se kterými si tak rády hrají.

 Soubory zvířátek – jedná se o zmenšené modely skutečných věcí,
prostřednictvím kterých má dítě možnost prožívat vztahy, které v realitě vnímá
pouze jako pozorovatel. Dle dětských přání zvířátka ožívají, získávají lidské
vlastnosti či se pro dítě stávají kamarády.
o Soubory zvířátek dříve a dnes. Ve své podstatě se nikterak nezměnily.
Jejich přínos i způsob manipulace je stále stejný. Odlišnost je viditelná
pouze v barevném provedení a v detailech, které jsou v současné době
více zobrazovány.
 Panenky – panenky často slouží jako kamarád a důvěrník, kterému dítě rádo
svěřuje své touhy, strasti i přání. Dítě na sebe přebírá roli své matky a pečuje
tak o panenku stejně tak, jako matka pečuje o něho samotného.
o Panenky kdysi a dnes. Je samozřejmé, že panenky z dřívějších dob nebyly
tak dokonalé, jako jsou ty dnešní. Z pedagogického hlediska je však pro
dítě cennější panenka, která je jednodušší, funkční a variabilní.
 Stavebnice – základním znakem stavebnice by měla být jednoduchost,
nápaditost, radostnost i dětskost. Stavebnice podporuje spolupráci mezi dětmi.
Ideálním materiálem je dřevo a plast. Prostřednictvím stavebnice dítě zobrazuje
svět tak, jak ho samo vnímá a jak mu rozumí. Některé stavebnice mohou být
využívány jako diagnostický prostředek k posouzení některých psychických
vlastností dítěte.
 - Stavebnice kdysi a dnes. Velmi žádanou stavebnicí současných dětí je
jistojistě soubor dřevěných jednoduchých geometrických tvarů.
Ponechává dítěti velké pole působnosti a uplatnění fantazie, neboť z ní
lze postavit cokoliv. Je velmi variabilní a všestranná. Opomenout bych
nechtěla velmi oblíbené stavebnice jako je Merkur, Lego či Cheva.

 První mechanika – dřevěná auta jsou považována za první stroje dítěte
předškolního věku. Dítě na nich může něco vozit, nakládat či vykládat.
o „Velké dřevěné barevné nákladní auto doplněné dopravními značkami
znali už naši prarodiče. A stejně tak ho mají v oblibě naše děti. Dítěti
dokáže přiblížit dopravní situace a dítě si osvojuje pravidla bezpečného
chování nejen na silnici“ Poláková (2006).
 Hry a hlavolamy – v předškolním věku je přirozené, že dítě rádo soutěží a
okouší, co všechno je schopné zvládnout. Při hrách velmi rádo vítězí, ale je
důležité, aby se učilo přijímat i prohru. V tomto období by v nabídce her
nemělo chybět pexeso, domino, karty, půlené obrázky, nejrůznější skládačky,
hlavolamy apod. všechny tyto stolní společenské hry jsou známé po několik
desetiletí.

Moderní hračky

Tak, jak se mění svět kolem nás, mění se i hračky. Současná doba připisuje hračkám
velký význam. Zvyšují se nároky na hračku jak ze strany dětí, tak ze strany rodičů.
Dětem jde především o soupeření, kdo má lepší, modernější a dražší hračku. Jak hovoří
Opravilová (1988, s. 83) „Hračka nemá být módním zbožím, ale prostředkem
k vyjádření hodnot, které uznáváme, a cestou, po níž přirozeně a nenásilně vedeme dítě
k žádoucím poznávacím zájmům a činnostem.“
Podle Polákové (2006) dospělí často od hračky vyžadují, aby dítě zabavila na co možná
nejdelší dobu, aby se mu oni sami nemuseli věnovat. Mnozí odborníci se shodují, že
dnešní rodiče se dítěti velmi málo věnují, což může být zapříčiněno dnešním
uspěchaným způsobem života. Rodiče na své dítě nemají tolik času, kolik by ono samo
potřebovalo. Rádi mu tak pořídí mobilní telefon či počítač s domněním, že nebude
vyžadovat jejich přítomnost při hře a samo se na dlouhou dobu zabaví hrami na
telefonu či počítači. Podle Gregory (2007) „Je dítě nejšťastnější, když mu věnujeme svůj
čas, když si s ním hrajeme. K tomu postačí třeba naprosto banální a zdánlivě bezcenné
předměty, jako jsou například papírové krabice.“
Některé moderní hračky jsou natolik dokonalé, že se dítě stává jakýmsi pasivním
divákem, jehož hlavní činností je pozorovat a stereotypně manipulovat s tlačítkem. Jiné
hračky zase mohou mít tolik funkcí, že dítě zpočátku okouzlí, ale kvůli své úplnosti není
možné zapojení fantazie a dítě po krátké době přestanou zajímat.
Současnými nejpopulárnějšími moderními hračkami jsou Gormiti, Pokémoni, Hello
Kitty, koníci Little Pony, zvířátka Littlest Pets shop aj.
Takovéto typy hraček si děti často nosí do mateřské školy, aby se pochlubili svým
kamarádům. Již několikrát se potvrdilo mé zjištění, že děti si s těmito hračkami vůbec
neumějí hrát.

 

Zdroj: Krejčová M .: Výzkum oblíbených hraček u předškolních dětí (bakalářská práce, České Budějovice 2014)